V rámci projektu Eko arteterapeutické a Eko artefiletické programy s podporou Nadace RSJ Foundation jsem měla pravidelná eko artefiletická setkání od jara do podzimu pro psychology z Ukrajiny. Projekt probíhal pod supervizí Mgr. Jany Merhautové, Eko Art Therapy Institut.
Se skupinkou psychologů jsme se pravidelně potkávali v Krčském lese, v Praze, za jakéhokoliv počasí. Záměrem bylo poskytnou přímou psychickou a terapeutickou podporu. Pracovala jsme se sadou technik, které měly za cíl podpořit u účastníků sebevyjádření, propojení s přírodou, získání sebedůvěry, zapojení smyslů, relaxaci, podporu kompetencí, komunikaci, naladění se na přírodní prostor a tvořivou práci.
Vždy to byla velice vřelá, hluboká a tvůrčí setkání.
Jaký přínos setkání mělo pro účastníky z mého pohledu?
Účastníci často zavnímali, jak je pobyt a tvoření v přírodě osvěží, nabíjí. Byl to čas, kdy se mohli věnovat sami sobě.
V zimě často zmiňovali, že se jim nikam nechtělo, zůstali by raději doma v teple, ale jak nakonec je osvěžující vyjít i do té zimy. Může to pomoc i pro to vlastní přeladění.
Na setkání přicházeli zahlcení svými těžkými tématy, ale při technikách venku se mohli uvolnit a přesunout svoji pozornost jinam. Současně mohli použít a rozvíjet svoji kreativitu, fantazii. Hledali paralelu se svými osobními tématy. Při některých setkání se podařilo, že zkušenost, kterou účastníci získali v krajině, mohli přenést do svého běžného života.
Byl jim vytvořen bezpečný prostor, kde mohli sdílet.
Jaký přínos setkání mělo pro mě?
Postupně jsem se učila spolu s účastníky, jak je otevřít k práci s přírodou. Jak požádat přírodní prostor o vzájemnou komunikaci a současně mu poděkovat za to, že v něm máme možnost se dotýkat přes vnější krajinu našich vnitřních krajin. Postupně jsem se mohla učit, jak projevit svoji jinakost a tu nabídnout jako možnost pro ostatní. Mohla jsem tak ukázat lidem i jinou možnost komunikace s přírodou (jiné vnímání přírodního prostoru).
Mohla jsem si vyzkoušet, jak artefileticky pracovat při sdílení nad obrázkem. Jak pracovat se smysly. V praxi jsem mohla i zahlédnout, jak při soustředění se na smysly to účastníky velice oživuje.
Velkým přínosem byly i supervize, kde jsme mohli sdílet společně zkušenosti. Při sdílení jsme mohli otevřeně mluvit o tom, co se podařilo a co naopak ne a společně jsme hledali řešení. Mohli jsme si uvědomit, jak se to, co se děje při práci s účastníky zrcadlí i naše osobní témata. Například často se objevovalo téma hranic.
Učila jsem se, jak si při sdílení všímat tzv. stop, které mohou vést přímo k zakázce účastníka, na základě, kterých jsem pak vybírala vhodné techniky.
Uvědomila jsem si, jak je pro mě důležité pracovat v přírodě a jak sám ten prostor je nápomocný při práci s klienty. Sama za sebe můžu říct, že dané techniky bych nemohla dělat v místnosti.
Ukázalo se jak počasí, teplota, vítr, roční období a další přírodní podmínky mají velký vliv na práci klientů, a i na vnímáni osobních témat. Například na jaře se objevovala témata související s růstem, začátkem, silou, a naopak v zimě to souviselo s tématy zpomalení, uklidnění, zamyšlení, sebepéče.
